Vrh "A" - bernský honič

Bylo sobotní ráno 9.2.2013,7,00 hod. kdy se naší Beneátce narodil první psí chlapeček. A protože to byl takový první dáreček - dostal jméno ADAR. Pak se narodil druhý pejsek - a ten měl hnědou hlavu jako mandle - začali jsme mu říkat ALMOND, třetí pejsek - ANTHONY, čtvrtý pejsek - AMÍR a protože mi paní veterinářka říkala, že tam je asi tak pět kousků, začala jsem být docela nervózní. Pak to ale přišlo - jako pátá se nám narodila konečně fenka - AMBRA. A já myslela, že je po všem, ale ....za chvíli na svět vykoukl ANDRÁŠ, po něm ATTIS a nakonec v 17,00 hod. ještě malý ARTHUR. No, řeknu Vám pěkná nadílka........a tak přišla na svět naše "Sněhurka" a 7 "trpaslíků". A tak dovolte abych Vám je tak nějak blíž představila:

ADAR - Adar byl takové milé stvoření od prvních chvil - opravdu takový dáreček - hlava a pohled celý tatínek, klidná, vyrovnaná povaha, pořád někde podřimoval a  do štěněcích šarvátek se moc nezapojoval. Hodně se držel u maminky a řičel, jakmile se vzdálila - takový malý závisláček :-) Adar dnes žije v rodině s malými dětmi, majitelé ho mají jako psa rodinného a společenského. Je to prý velmi poslušný pejsek, který je rodině dobrým  kamarádem.

ALMOND - No co Vám mám říkat - celá maminka od první chvíle - hnědá hlava, dlouhé uši, nádherný pohled. Musím říct, že hned při porodu, jak jsem uviděla tu bublinu s plodovou vodou a v ní ten hnědej čumáček jsem byla šťastná. Amlond byl hned od začátku velmi čilým a hlasitým štěňátkem. Když trochu povyrostli, byl to on, kdo se první vyšplhal z bedny. Stejně, jako je Benetka mou velkou srdeční záležitostí - tak tenhle pejsek mě taky hned dostal a kdybych si chtěla z tohoto vrhu nechat pejska - byl by to určitě Almond. Né, že by byl jednoznačně nejhezčím - to bych měla asi těžké rozhodování, ale asi proto, že je tak strašně podobný Benetce - vizuálně i povahově.  Almond je u mladé rodiny, je také  lovecky veden a už se nám předvedl na několika výstavách, kde si odnesl moc hezké ohodnocení  a ocenění.

ANTHONY - Náš Toníček - štěně s nejdelšíma ušima, co jsem kdy viděla. Toníček byl jedním z největších a taky nejlíbivějších štěňátek. Asi proto si ho také hned vybral chovatel z Francie, od kterého jsme si přivezli Hercula. Když baštil, měl uši celý zmáčený a že baštil rád. Byl největším jedlíkem a společně s Attískem soutěžilil, kdože bude první u misky. Do Francie odjížděl až ve třech měsících a tak tu s námi byl ze všech našich štěňátek nejdéle. Z Francie máme sice už starší zprávy, ale prý se tam má Toníček moc hezky a podle fotek mu jeho elegance a pěkná hlava s dlóóóuhejma ušima vyrdžela. Je mi trochu líto, že Anthony nezůstal v našich českých řadách, ale jsem přesvědčená o tom, že naše české barvy bude ve Francii hájit na jedničku :-).

AMÍR - Amírek je dalším  z matčiných odlitků. Na rozdíl od Almonda, Amírek měl u čumáčku přece jen trochu bílé znaky., které mu ale v dospělosti téměř vymizeli. Amírek nám tu společně s Anthonym, který čekal na odjezd do Francie zůstal poslední. A jak tak rostl a viděli jsme, jak je čím dál podobný Benetce už jsme se rozhodli, že si ho necháme. Amír byl vždycky takové mazlítko, milý, se zasněným pohledem. Nakonec jsme ho ale přece jen předali majitelům, kteří o svého pejska přišli nešťastnou náhodou a bylo jim tak nějak doma bez toho psího stvoření smutno. Amírek dostal jméno po svém předchůdci - Punťa a vyrostl z něj opravdu krásný pes, který se prezentuje na výstavách a dělá naší CHS velmi dobré jméno. Byl to on, kdo ve velké konkurenci na výstavě v Českých Budějovicích vyhrál titul BOB - vítěz plemene. Především je to ale pro své majitele výtečný kamarád, klidný a poslušný - co víc si jen přát.

AMBRA - Původně jsem si z tohoto vrhu fenku nechat, ale protože jsem měla na fenku ještě jiné tři zájemce  a jedna paní na ní opravdu čekala dlouho a netrpělivě, předala jsem jí Ambru nakonec do jejích rukou. A jsem moc ráda, že jsem to udělala. Amra je pro svou majitelku opravdu vším, pokaždé když si voláme mi s nadšením vypráví, co její Amruška dělá a nedělá a pokaždé mi nezapomene poděkovat, že jsem Ambru svěřila právě jí. Ambra je nádherná psí slečna, která zaujme svou krásnou typickou hlavou a dokonalou postavou. V roce a půl se pyšní už třemi tituly BOB - vítěz plemene. Výborně prezentuje náš chov jak v Čechách, tak i v zahraničí. Jak ale její majitelka říká, je to především její zlatíčko a velký společník.

ANDRÁŠ - Když se narodil Andrášek, myslela jsem si, že se nám narodil kopací míč. Klubíčko s několika černými skvrnami po celém těle. Andrášek byl štěňátko zvídavé, čilé  a hlasité. Proto jsem byla ráda, že si ho vybrali děti pro svého tatínka - myslivce k jeho 60-tým narozeninám a že u něj bude lovecky veden. Jenže tatínek jezdil do lesa jen sporadicky a jinak byl hóóódně zaměstnán - od rána až do večera. Andrášek tak musel být hodiny a hodiny sám, zavřený v kotci, kde hlasitě štěkal a štěkal, až si na něj sousedi stěžovali. Andrášek se k nám tedy v devíti měsících vrátil - bohužel hubený, bázlivý, s otlaky na nohou. Tady u nás s naší počernou smečkou ale zase brzy ožil a začal si zase užívat psího života. Začal pěkně jíst, přestal se bát a tak jsme mu začali hledat nového majitele, který mu ten jeho né zrovna povedený start do života nějak vynahradí. Zájemců se ozývalo několik, a todokonce i potom, co už byl Andrášek u nové rodiny. Teď se má moc hezky u hodných lidí na Vysočině, kde mají statek a kde může běhat, kam se mu jen zlíbí. Tak snad už má všechno zlé za sebou a bude se mít už jen dobře.

ATTIS - Tak Attíska jsem vždycky poznala podle trojúhelníčku na hlavě. Attísek byl takovým nenápadným štěňátkem, které nijak ničím nevykukovalo z řady. Jen co si pamatuju, že mu vždycky chutnalo - snad proto byl společně s Anthonym v popředí váhových přírůstků. Dnes je Attísek  - vlastně už Šimonek šťastný a spokojený se svými majiteli, kteří ho sebou berou, kam jen to jde. Jezdí spolu na různé výlety, přespávají  v hotelích a Šimonek se tam prý chová jako švihák lázeňský. Vyrostl z něj nádherný nohatý pes s krásnou hlavou a úžasnou povahou. I přestože si ho majitelé brali jen jako kamaráda a společníka na cestách i v životě, možná že ho přece jen na některé výstavě někdy uvidíme. Attíska jsme nějak zapomněli vyfotit na červené dece - vždyť říkám, že byl nenápadným štěňátkem :-)

ARTHUR - No a nakonec náš malý benjamínek Arthurek - narodil se jako poslední, malý, zmuchlaný. Po celou dobu se ale své silnější bráchy a sestřičku snažil dohonit a nakonec se mu to i povedlo. Arthurek vynikal svojí mazlivostí. Jakmile jsem k nim do ohrádky šla, hned jsem ho měla na klíně a pohledem raněné srny mi říkal - hlaď mě, vždyť jsem nejmenší :-). Dneska by jste to do něj zdaleka neřekli - z malého stvoření vyrostl velký, krásný, nohatý pes s hlavou po tatínkovi a s úžasnou kamarádskou povahou. Záliba v mazlení mu prý zůstala dodnes. Žije se svou noou rodinou a několika dalšími zvířecími kamarády na statku v Lysé n/L, kde chovají i koníky a Arthurek je tam nesmírně šťastný.

Ze všech našich štěňátek vyrosli krásní, zdraví jedinci s úžasně milou vyrovnanou povahou. Po mamince zdědili dlouhé uši, ušlechtilou hlavu, po tatínkovi zas dlouhé rovné nohy.  Myslím, že tento vrh se opavdu moc povedl a oba rodiče Benetka i Bandito mohou být na svá dítka patřičně hrdá. Já jako chovatelka tedy rozhodně jsem!